Leonardo Da Vinci

18. července 2008 v 13:08 | Cukrblik |  Leonardo Da Vinci
Je velmi těžké mluvit o Leonardovi a nebýt v poku­šení napsat o něm celou knihu, řekl kdysi jeden his­torik umění, a na jeho výroku je mnoho pravdy. Neboť ačkoli již první životopis Leonarda da Vinciho z pera Giorgia Vasariho přinesl roku 1550 o Leo­nardovi řadu informací a po Vasarim se o renesanč­ního mistra zajímaly stovky badatelů, stále je co od­halovat a k čemu se vracet. Lidstvo v průběhu staletío velkém "homo universalis" prozkoumalo nepře­berné množství materiálů a opakovaně se s údivem zastavovalo nad jeho uměleckými díly i vědeckými vynálezy, avšak stále jako by část Leonardovy inspi­rující osobnosti zůstávala zahalena rouškou tajemství a jeho génius ponechával prostor k objevování ...
Navzdory pokušení se však v této knize musíme omezit jen na krátký úvod a nechat čtenáře, aby s Leonardem da Vincim déle setrvával ve své fantazii, zaujat a podnícen Nápady, nevelkým, leč nadmíru zajímavým výsekem z Leonardovy pestré a mnoho­stranné tvorby.

Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Toskánsku nedaleko města Vinci v blízkosti Florencie. Jeho celé jméno znělo Leonardo di ser Piero da Vinci, což v podstatě znamená Leonardo, syn Pierův, z Vinci. Byl nemanželským dítětem vesnické ženy a bohatého notáře. Už jako malý chlapec ve škole, kam začal chodit v pěti letech, odmítal veškerá dogmata, o všem se chtěl přesvědčit vlastními smys­ly, rozumem a zkušenostmi. O jeho dětství se mnoho záznamů nedochovalo, ale víme s jistotou, že Florencie poloviny patnáctého století byla významným in­telektuálním a uměleckým střediskem Itálie a mladý Leonardo zde získal nejlepší možné vzdělánÍ. Měl se stát právníkem, ale záhy projevil výjimečný výtvarný talent a začal se učit v dílně význačného malíře a so­chaře Andrey del Verrocchia. Talentovaný Leonardo si zde osvojil nejen technickou zručnost, ale naučil se objektivně, funkčně a přesně zobrazovat předměty. Předtím, než namaloval obraz, pečlivě studoval akty a naaranžované modely, pozoroval rostliny a zvířata, aby je mohl později zobrazit s výjimečnou precizností a citem. V neposlední řadě se mu dostalo průpravy v oblasti optiky, perspektivy a používání barev. Kolem roku 1472 Leonardo namaloval anděla a kra­jinu na jeden z obrazů svého učitele Verrocchia a tra­duje se, že ohromený Verrocchio se při pohledu na dokonalý výtvor svého žáka rozhodl, že už nikdy ne­vezme štětec do ruky. První podepsanou a datovanou prací mladého Leonarda je výkres krajiny z roku 1473.

Po několikaletém působení ve Florencii (Florentské období) odešel Leonardo v roce 1482 do Milána a vstoupil do služeb vévody Lodovika Mora Sforzy. Názory, proč tam byl povolán, se různí. Mohl přijet jako konstruktér a stavitel opevnění, jako loutnista, nebo aby vytvořil jezdecký pomník zakladatele dynastie Franceska Sforzy. V průběhu sedmnácti let, které ve službách Lodovika strávil, pracoval na řadě soch, obrazů a kreseb. Začíná se také zajímat o aero­dynamiku, fyziku, anatomii, meteorologii, astrono­mii a další obory, v nichž později dosahuje nebýva­lých výsledků. Většinu děl, jak bylo jeho zvykem, nedokončil, za celé toto období dovedl do konečné podoby jen asi šest obrazů (mezi nimi i Madonu ve skalách či slavnou Poslední večeři Páně). Jedním z velkých projektů měla být i sedmimetrová bron­zová socha Gran Cavallo, pomník již zmíněného Franceska Sforzy. Ani tento výtvor, na jehož hliněném modelu Leonardo pracoval s přestávkami šestnáct let, se nedočkal realizace, možná z toho důvodu, že bronz byl v tehdejší pohnuté době potřeba na válečné účely, nebo i proto, že hliněný model zničili před jeho odlitím nepřátelští francouzští lučištníci, kteří si z něho udělali terč.

Když Francouzi na konci devadesátých let patnác­tého století napadli Milán, Sforzové byli vypuzeni a Leonardo da Vinci byl nucen odejít do Benátek.
Dalších asi sedmnáct let (během tzv. Putovatelského období) pracoval pro mnoho různých lidí a cestoval po Itálii. Pokračoval zde ve studiu nejrůznějších věd­ních oborů (hydrauliky, optiky, anatomie), v pozoro­vání světa a v ilustrovaných zápiscích, jichž během svého života vytvořil několik tisíc stránek. Kolem roku 1504 začal malovat Monu Lisu, svůj vůbec nej­slavnější obraz, a přibližně v téže době pracoval také na Svaté Anně samotřetí. Roku 1516 byl pozván do Francie a František I., francouzský král, jej ubytoval na zámečku v Cloux nedaleko královského sídla Amboise. Tam ještě tři roky pokračoval ve studiu, or­ganizoval královské slavnosti a projektoval stavbu královského paláce v Romorantinu. Leonardo zemřel 2. května 1519 v Cloux u Amboise.

MALÍŘ

Leonardo da Vinci byl člověk všestranný a výjimečně nadaný v desítkách oborů lidské činnosti, jimž se ne­jen se zaujetím věnovat, ale v nichž vynikal vysoko nad své současníky. Měl však také obrovské nároky na sebe i na ostatní, byl perfekcionista, mnoho času strávil teoretickými úvahami a snil o dosažení doko­nalých výtvorů, což mu nezřídka nedovolovalo díla dokončit a vydat z ruky. Byl také nekonečně zvídavý a měl rád vzrušení ze studia nových věcí - než stačil jednu věc dovést do konce, se zápalem se vrhal do dalšího projektu. Za svůj život dokončil jen několik obrazů, z nichž většina se navíc zvláštním řízením osudu dochovala ve velmi špatném stavu. Zastavme se na okamžik alespoň u dvou nejznámějších.

Dáma s Hranostajem
Poslední večeři Páně namaloval Leonardo v refektáři kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně v druhé polovině devadesátých let patnáctého století. Motiv je známým biblickým výjevem, Leonardo jej však zpra­coval nebývalým způsobem. Pohybem těl apoštolů, jejich gesty i výrazem obličeje líčí psychologické po­chody u jednotlivých postav a předjímá tak barokní zájem o psychologickou charakteristiku. E. H. Gom­brich ve svém Příběhu umění o proslulé ná­stěnné malbě píše: "V díle nebylo nic, co by připomí­nalo starší znázornění téhož tématu. V tradičních verzích sedí apoštolové nehnutě v jedné řadě u sto­lu. .. zatímco Kristus klidně uděluje nejsvětější svá­tost... Nový obraz se od všech tradičních vyobrazení velice lišil ... Bylo v něm drama a vzruch. Leonardo, stejně jako před ním Giotto, se vrátil k textu Písma a snažil se představit, jaké to asi bylo, když Kristus řekl: ,Amen, amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí...' Přes rozruch, který Kristova slova vyvolala, není na obraze nic chaotického... v rozmanitosti je to­lik řádu a v řádu opět tolik rozmanitosti, že se nemů­žeme vynadívat na harmonickou souhru pohybů." Kvůli nevhodné technice olejové tempery, kterou Leonardo zvolil, aby mohl malbu na zdi déle opravo­vat a upravovat, však freska začala brzy opadávat a dnes se z ní zachovalo pouhé (mnohokrát pracně a ještě vícekrát nepatřičně restaurované) torzo.


Poslední večeře
Dalším dílem dodnes vzbuzujícím zájem a obdiv je portrét mladé dámy, půvabné ženy florentského patricia Pranceska da Giocondy. O Moně Lise, krasavici se záhadným úsměvem, toho již bylo napsáno a ře­čeno tolik, že je těžké podívat se na obraz nezaujatým zrakem. E. H. Gombrich si všímá neobyčejné živosti celé postavy, jako kdyby se nám před očima promě­ňovala a při každém novém pohledu k nám vysílala nové impulzy. O možných důvodech přitažlivosti Mony Lisy píše toto: "Připadá nám, že se nám před očima mění jako každé živé stvoření a že pokaždé, když se k ní vracíme, vypadá trochu jinak... A v tom spočívá Leonardův slavný vynález, který Italové na­zývají sfumato - zastřený obrys a jemně sladěné barvy umožňující splývání tvarů a přenechávající něco nevysloveného naší obrazotvornosti...


Leonardo ví, že to, čemu my říkáme výraz, spočívá hlavně ve dvou rysech: v koutách úst a očí. A to jsou právě ty části obličeje, které Leonardo ponechával záměrně nejasné, protože je nechával splynout s jemným stí­nem... znal kouzlo, jímž mohl do barev nanášených jeho zázračným štětcem vniknout život." Každý si jistě na obraze najde své, někdo přijme velkolepou chválu bez výhrad, jiný se možná bude ptát, proč zrovna Mona Lisa je tolik slavná. Jedním z důvodů, proč je této podobizně (už od dob jejího vzniku) vě­nována výjimečná pozornost, je fakt, že Leonardo ji prý s sebou všude nosil, a dokonce si ji ke konci ži­vota odvezl (společně s dalšími dvěma obrazy) na po­slední cestu do Francie. To napovídá, že byla možná mistrovým oblíbeným dílem.

Snad nejznámější obraz Leonarda Da Vinciho : Mona Lisa

VĚDEC, BADATEL, VYNÁLEZCE

Nejen malíř a sochař, ale také architekt, filozof, bás­ník, hudebník, zpěvák, inženýr, vynálezce a vědec, to vše (a výčet jistě není úplný) byl podle dostupných pramenů Leonardo da Vinci, renesanční génius. Stejně jako se tento univerzální člověk věnoval malíř­ství, pro něž se vepsal do duší mnoha generací, zasvětil léta svého života i vědě, přesnému pozorování světa a nejrůznějším experimentům. Veškeré zkou­mání živé i neživé přírody mu mělo napomoci lépe pochopit fungování viditelného světa, získat znalosti, jež by byly užitečné pro jeho umění. Také se pravdě­podobně domníval, že kdyby
malířství postavil na vědeckých základech, mohl by je přeměnit ze skrom­ného řemesla ve váženou činnost (postavení malířů bylo v jeho době stále zatíženo předsudkem, že ma­nuální práce se štětcem je "podřadná").
V každém případě Leonardo vypracoval precizní stu­die týkající se mnoha oborů, provedl bezpočet pokusů a zhotovil plány desítek projektů.
Značnou část svého času věnoval Leonardo anatomii. O stavbě lidského těla, orgánů a tkání získával přes­nou představu z pitev ve florentské nemocnici, jichž provedl během let kolem třiceti a k nimž jako uzná­vaná osobnost získal povolení. "Malíř má znát vnitřní ustrojení člověka," řekl, "aby věděl, jak ho dobře zo­brazit při pohybu." Pronikl do tajů růstu dítěte v dě­loze a byl jedním z prvních, kdo zárodek v děloze znázornil ve svých náčrtech. Přesně zobrazil lidskou lebku, popsal zakřivení páteře a jeho kresbou srdce se ještě v roce 2005 nechal při léčení inspirovat jeden britský kardiochirurg.

Leonardo nezkoumal jen lidské bytosti, ale také rost­liny a zvířata. Z důkladného studia letu ptáků se na­příklad inspiroval při návrhu létacích strojů, k nimž patřil i návrh helikoptéry. Zabýval se také podvod­ním světem, vypracoval návrh ponorky i potápěč­ského obleku, zkoumal dýchání pod hladinou se šnorchlem. Jako milovník veškerého života sice odsu­zoval válečné aktivity, ale při mnoha konfliktech se nechal najmout jako vojenský inženýr a vymýšlel nej­různější zbraně jako například tank či obléhací stroje. Vylepšoval konstrukci děl, navrhoval tvary projek­tilů, snažil se posílit obranyschopnost objektů proti novým střelným zbraním. V neposlední řadě zhotovil j i návrhy pracovních nástrojů (stroje na navíjení nití, I česání a stříhání sukna, tažení drátů nebo broušení ši­cích jehel).
Když v roce 1502 vyprojektoval speciální most, sul­tán, pro něhož byl most vymyšlen, jej odmítl se slovy, že podobnou stavbu nelze realizovat. Je možné, že technické podmínky tehdejší doby uskutečnění stavby nedovolovaly.

ZÁPISKY A KRESBY
Všechny své výzkumy, veškerá pozorování a pokusy doprovázel pečlivý Leonardo důslednými zápisy a kresbami, na nichž pracoval téměř denně. Plánoval vydat různé souborné studie, ale k publikování nikdy nedošlo a poznámky zůstaly značně roztříštěné a ne­ucelené. Dokumenty o mnoha tisících stranách Leonardo odkázal svému oblíbenému žáku a příteli Francesku Melzimu, ani on je však nedokázal uspo­řádat do publikovatelné podoby, takže po jeho smrti byly zápisky rozprodány či darovány přátelům. V podobě různých "kodexů" nakonec v průběhu sta­letí našly cestu do význačných světových sbírek, kni­hoven a galerií, Kodex Leicester o zkoumání vody je pak v rukou soukromníka Billa Gatese. (Pozoru­hodným a na svou dobu nevídaným objevem popsa­ným v Kodexu je vysvětlení přítomnosti slabého světla na povrchu temné části couvajícího Měsíce.
Leonardo ji pravdivě zdůvodnil odrazem slunečních paprsků od oceánu na Zemi. Tento jev znovuobjevil téměř o sto let později Jan Kepler ... Leonardo da Vin­ci byl tedy pravděpodobně jedním z prvních lidí, kteří popřeli, že planeta Země je středem vesmíru...
Věta Leonarda da Vinciho, že "pravda byla vždy jen dcerou času", je prorocká a v jeho případě platí mno­honásobně. V lednu roku 2005 badatelé ve Florencii v zapečetěných místnostech kláštera u baziliky Santissima Annunziata objevili laboratoř, v níž Leonardo da Vinci pracoval na svých průlomových vynálezech v oblasti létání a v jiných disciplínách. Možná je tato konkrétní událost jen dalším připome­nutím nekonečné, otevřené a živoucí hodnoty Leo­nardova díla, jež je ve své nadčasovosti inspirací ne­jen nám, ale i budoucím generacím.

Použitá literatura:

NÁPADY MISTRA LEONARDA. Praha: Nakladatelství XYZ 2006.

Použité zdroje :

www.wikipedia.cz
 


Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama